Vražda duše

Na tento pojem jsem poprvé narazila v souvislosti se svým výzkumem o důležitosti otce pro psychický vývoj dítěte. Blíže jsem se tehdy zabývala případem Schreber. Paul Daniel Schreber představuje často citovaný klasický případ paranoie. Jeho otec byl pedagog, který na svém synovi vyzkoušel promyšlený výchovný systém dokonalého útisku. Cílem byla absolutní poslušnost vůči otci a prostředkem k dosažení této poslušnosti byl útisk a výchova ke strachu. Psychický efekt těchto autoritativních a represivních výchovných mechanismů označil jeho syn ve svých spisech jako „vraždu duše“. Syn však nebyl schopen identifikovat svého otce jako toho, který má vraždu duše na svědomí, spíše se domníval, že původci tohoto zločinu jsou lékař nebo sám Bůh. Ve své jinak velice sporné knize Die Angst vor dem Vater má Morton Schatzman zmínku, při které jsem musela okamžitě myslet na tematiku incestu.