Vlastní životopis Cellini

Kniha působí neuměle, neliterárně, nevyrovnaně a právě proto je tak živá. Je plná autora, až domýšlivá v sebeobdivu člověka, jenž vykládá o sobě, o své práci, o lidech s nimiž se potkal, i o těch jež nenáviděl. Líčí jejich slabiny, vášně, věrolomnosti, zachycuje však i jejich okolí a podává tak bezděky podivhodnou zprávu o své době. - Ve vzpomínkách, které italský zlatník a sochař 16. století nadiktoval na sklonku svého života, zachycuje s velkou živostí a upřímností nejen vlastní pestré životní osudy, ale i celkovou atmosféru neklidné doby. S bezprostředností vypráví o sobě, o své práci, o lidech, s nimiž se setkal a spřátelil, i o těch, které nenáviděl. - Celliniho autobiografia je cenným prameňom pre štúdium renesancie. - Svoj Vlastný životopis (1558 - 1562) začal písať ako päťdesiatosemročný, po dokončení sochy Persea. Keďže mu však písanie nešlo ľahko, v pokračovaní Životopisu Benvenuta Celliniho ním samým spísaným ako znie celý názov memoárov, pokračoval jeho mladý pomocník, ktorému ho diktoval. Na rukopise, ktorý je uložený v knižnici Laurenziane vo Florencii, sú Celliniho vlastnoručné korektúry. Ďalšiu časť rukopisu spálil, keďže si bol vedomý, že jeho ľudová florentčina nedosahuje úroveň učenej literatúry. Celliniho rukopis nakoniec vyšiel bez zmien až v roku 1728 v Neapole, dovtedy toto jedinečné dielo kolovalo medzi čitateľmi iba v opisoch. Dielo, ktoré od svojho vydania patrí medzi svetovú literatúru, predstavuje unikátny pamätník doby, umenia a ľudí.