Větev dobra

Šajnerově prozaické tvorbě předcházela dlouholetá činnost básnická, která propůjčuje jeho prózám osobité poetické ladění i vytříbený jazyk. Výmluvným dokladem toho je i román Větev dobra, z něhož na čtenáře dýchne poezie jihočeského kraje s třpytem jeho rybníků, v nichž se odráží modro nekonečnosti, let oblak a ptáků. V kouzelných ročních proměnách kraje je zasazen příběh rybníkáře Štíry, typického maloměstského zbohatlíka a surovce, který nezná slitování s nikým v rodině ani ve městě. Silák a neurvalec, ale jak postupně nahlížíme a autorem blíže do jeho života, zjišťujeme, že je to v podstatě nešťastný, zklamaný člověk, který dychtil po lásce, ale protože mu život přiskřípl prsty touhy a úsměvu, cítí se ochuzen, okraden a mstí se za to celému světu, s vyjímkou jediného člověka, a to je syn jeho mrtvé lásky, kterého vychovává a zahrnuje vším.
Autor s dokonalou znalostí prostředí kreslí jednotlivé postavy a v koloběhu roku vede čtenáře jak střídavou krásou kraje, tak životem těch, jímž Štíra dává milostivě žít a skomírat.