Třináctý apoštol

Životní příběh Sergeje Muravjova - Apostola, syna carského diplomata, který se po mnoha letech vrátil s rodinou do Ruska v době carského despotismu.

Jaký byl život člověka, v němž Lev N. Tolstoj viděl jednoho z nejlepších lidí své doby a všch dob vůbec? Co způsobilo, že skvělý a nadaný třicetiletý Sergej Muravjov-Apostol, „myslivý a čestný“, evropský vzdělaný aristokrat, skončil na popravišti jako čelní děkabrista?
Zrodil se do doby, kdy tvořili Johann W. Goethe, Friedrich Schiller, Francisco Goya, kdy se začal prosazovat Napoleon a kdy se v petrohradských inzerátech nabízeli k prodeji řemeslníci i s celými rodinami. Přišel na svět, kde byly již zauzleny rozpory vyrůstající z hloubi ruských dějin.
Po mnohaletém pobytu v Paříži se vrátil s matkou a sourozenci přes rozbouřenou Evropu do Ruska, kde jeho otec, významný diplomat, pobýval už řadu let bez rodiny. A pak jako většina děkabristů i Sergej předčasně dospěl v napoleonských válkách.
Autor shromáždil mnoho dokumentů – vzpomínek, deníkových záznamů i oficiálních zpráv – a nechal jejich prostřednictvím promlouvat dobu a fakta. Sám jako zasvěcený komentátor z odstupu několika historických epoch zaujal jasné stanovisko k lidem i událostem.
Podařilo se mu sugestivně vykreslit člověka, který obětoval život a o správnosti svého konání nikdy nezapochyboval. Vždyť Sergejovu generaci, která poznala i jiné formy státní moci, než byl carský despotismus, přirozeně nemohl uspokojit životní styl a postoje přemoudřelých a skeptických otců. Autorovi se právě kontrastem otců a synů podařilo postihnout ducha generace a doby, jež nalezly nejvytříbenější výraz ve verších Puškinových.