Se šimpanzy ve dne v noci

Kniha je literárním zpracováním deníků, které si psala o své práci se šimpanzi Anastázia Kolárová, ošetřovatelka pracující 39 let v bratislavské zoo. Je to příběh čtyř šimpanzů – Lucille, Binga, Uschi a Dorky. Lucille se narodila v africké džungli a matku jí před očima zabili pytláci. Až po roce pobytu v zoo se začala smát. Projevovala nesmírně mnoho citu a uměla leccos. Bingo jako mládě měl milou, rošťáckou tvářičku a neustálou chuť tropit neplechy. Vyrostl z něho mohutný silák, ale za ušima měl pořád. U malé Uschi zjistili vážnou srdeční nemoc, v době dlouhodobé léčby byla výlučně v péči své ošetřovatelky. Bydlely v pokojíčku opičince, spávaly ve společné posteli. Vracení uzdravené Uschi matce se neobešlo bez problémů – tehdy s nimi paní Anastázia prožila v kleci 92 hodin nepřetržitě. Další mládě, Dorku, šimpanzice Gábina hned po narození odvrhla. Anastázia s ní pak 10 měsíců pobývala doma na „mateřské dovolené“. Jen co se šimpanzí holčička vybatolila z plenek, ráda napodobovala svou ošetřovatelku. Ke všemu se připletla, čímž ji nejednou dostala do svízelné situace. Z deníků se čtenář dozví o šimpanzech mnoho zajímavého. Jsou psány spontánně, perem vnímavé pozorovatelky a odbornice, která má i sympatický smysl pro humor. Knihu doplňuje velké množství autentických fotografií.