Prostor

Do vesničky ponořené v svírající ji tajze na samém východním pohraničí SSSR se vrací ještě před koncem války raněný námořník, obránce Leningradu, po propuštění z nemocnice. Vrací se do rodného kolchozu na Dalekém východě, daleko od silnice i železnice a i když jeho rodinné poměry se průběhem války zkomplikovaly, pouští se nadšeně do práce, aby pomohl ženám, kt. zatím práce na kolchoze udržovaly, ale ještě předválečné výkony mužů předstihly. Překoná pocit hořkosti z chvilkové ženiny nevěry a navrhne kolchozu plán: vyklučit okolní tajgu a získat tak nový prostor úrodné kolchozní půdy. Pro myšlenku získá pomoc strany i všech kolchozníků, kt. skončí žňové práce před lhůtou, aby mohli začít s klučením a rozoráváním celiny. Den před zahájením prací se dozvědí, že sousední kolchoz je s prací pozadu a z podnětu okresního tajemníka strany dají všechny své traktoristy a stroje k disposici sousedům. Teprve pak, když je plán prací včas splněn v celém okrese, začínají, posíleni brigádami sousedů, rozšířovat prostor svého vlastního kolchozu.