Poslední pevnost

V románě zobrazuje autor život vězňů různých národností, především však Francouzů, v koncentračním táboře Mauthausenu a ukazuje politickou jistotu, s jakou pracovali komunisté, kteří v úzké a upřímné mezinárodní spolupráci usilovali o záchranu co největšího počtu vězňů a odhalení nacistických zvěrstev před očima světové veřejnosti. Z mnoha svých hrdinů staví Daix do popředí především uvědomělého komunistu, člena odbojové skupiny v táboře a zachránce mnoha soudruhů Andrého a poctivého, přímého, z počátku tápajícího a neuvědomělého mladého vědce Daniela. Na nich, ale i na celém kolektivu ostatních, ukazuje, že život v táboře nebyly jen appely, otrocká dřina a nacistické hrůzy, ale především též politická práce a politický růst vězňů, kteří i v koncentračním táboře pokračují v boji proti nacismu a kteří mnohdy teprve tady chápou nutnost uvědomělého odboje. I když se nedožívají všichni konce války, poznali přesně cestu, která vede k záchraně Francie a všech mírumilovných zemí světa.