Portrét neznámého

Další přeložený "anti-román" představitelky francouzského nového románu, napsaný koncem čtyřicátých let, zobrazuje výsledky pátrání muže, sledujícího skutečně i ve fantazii dvojici lidí, starce a jeho dceru. I v této autorčině próze putuje člověk mezi dvěma póly: mezi svou pravou existencí a neautentickým únikem před svou osamoceností. J.-P. Sartre, jehož předmluvou je knížka opatřena, označuje tuto cestu jako "nepřetržité malátné vlnění od jedinečného k obecnému a zpátky".