Ohrožená linie

Začíná to poměrně idylicky — probouzející se letní ráno, třpytící se kapky rosy ... Všude klid a mír. A stavbyvedoucí Tolja Skibin. Člověk, který se upsal stavbě tělem i duší. Toho rána ještě netuší, jak záhy bude jeho idyla narušena. Stavba, nad níž visí šibeniční termín dokončení, je moloch, který nebere a ani nemůže brát ohled na nic. Jak to napsal v úvodním slově k novele N. Jevdokimov: „Stavba žije svým životem, jako lidé má svůj charakter, osud, je to živý organismus, který nutí hrdiny novely jednat podle jeho zákonů." Harmonie výroby je ideální stav, jehož se podaří dosáhnout jen zřídkakdy. Neúprosné pracovní soukolí drtí slabší a obstojí jen ti silní a opravdoví. Lidé, kteří dovedou zabezpečit rytmus práce, i když odměnou je jim jen krátký, pomíjivý stav euforie z vědomí splněných povinností.