Oceán příběhů I.-II.

Soubor rámcově spjatých vyprávění nejrůznějšího charakteru, který podle různých pramenů i ústní tradice v sanskrtu sepsal v druhé polovině 11. století (mezi lety 1063 až 1077) brahmánský básník a učenec z Kašmíru Sómadéva, a to pro královnu Súrjavatí, choť krále Ananty, aby v těžkých dobách krvavých bojů a zmatků našla v knize pestrých příběhů rozptýlení a útěchu.
Oceán příběhů je důležitý pramen staroindické slovesnosti. Vychází z mnohem staršího ztraceného díla Brhatkathá (Velké vyprávění), představuje vlastně jakýsi koncentrát staroindických vyprávění a je napsán v elegantních dvojverších zvaných šlóky patřících ke tradičním vyjadřovacím prostředkům staroindické epiky. Obsahuje bajky, pohádky, anekdoty o zlodějích a kurtizánách, dobrodružné, milostné a hrdinské historie, mýty o bozích, pověsti o asketech i hrůzostrašné povídky o démonech.