Láska bez odporu

Vypravěč příběhu je vyučujícím němčiny na gymnáziu v menším severofrancouzském městě. Během německé okupace je donucen spolupracovat coby jazykový expert s místním gestapem, k okupantům však pociťuje stejnou nechuť jako většina ostatních Francouzů. Při jedné z návštěv budovy gestapa se mu odtamtud náhodou a bezmyšlenkovitě podaří odvést mladého žida (Herman), který na chodbě čeká v zástupu ostatních předvolaných k evidenci a následné deportaci. Ukryje ho v tajné skrýši ve sklepě domu, který obývá se svou matkou a sestrou, milenkou německého důstojníka. Po zbytek války se o Hermana stará, aniž se o tom někdo dozví. Kromě toho, že mu obstarává veškeré životní potřeby, se stane také zosobněním jeho duševního obzoru. Vedou spolu hovory o literatuře: také Herman je náruživým čtenářem německé literatury, kterou ovšem vstřebává v překladech do jidiš.

Bezpohlavní konstrukce vypravěče nutně vyvolává vědomí, že v románu vlastně může jít o homosexuální vztah. Na rozdíl od většiny literatury, která zpracovává téma lásky mezi dvěma muži, zde však homosexuální nota není postavena do popředí.

Román je prodchnutý intimní atmosférou příjemně okořeněnou mírně exotickou estetikou jazyka jidiš (v textu je řada citátů v němčině i jidiš).

Postavy svým příběhem a osudem ukazují absolutní roli, kterou může hrát literatura v životě člověka.