Hrozny z mé vinice

August Fauberge by mohl být spokojen: před sto lety byli jeho předkové bezzemci, ale postupem času se rodina vzmohla, mají své vinice, kus pole, stádo hovězího dobytka, háj olivovníků, prostorné stavení, pěstují bource morušového. Osmnáctiletého syna Filipa poslal do světa, aby se vrátil jako zkušený vinař. Tady v Languedoku, kde životodárné slunce nešetří hřejivými paprsky, znamená réva štěstí a bohatství. Náhle však přichází pohroma. Šíří se révokaz, révové keře hynou a vinice umírají. Už napadl i Courconnu, nejmilejší vinici Faubergeových, už zachvátil celé Neyrargues, vinařskou vesničku na jihu Francie, kterou zastihujeme právě v době konce „ zlatého věku" pěstitelů révy. Neyrarguesané se brání, jak dovedou, snad ještě silněji stmeluje přírodní katastrofa členy jednotlivých rodin, majitele vinic i obyvatele sousedních obcí.