Nebyl čas na smutek

Názvy knih bývají v různém, těsnějším nebo volnějším vztahu ke svému obsahu a myšlenkovému zaměření. Nazval-li Zdeněk Koňák svou první knihu, román, jímž vstupuje do literatury a představuje se čtenářům, právě slovy Nebyl čas na smutek, chtěl do této věty soustředit to nejpodstatnější, oč mu šlo v této práci jako celku, v jejích epizodách i jednotlivých postavách, stejně jako chtěl svým beletristickým obrazem vyjádřit životní pocit českých lidí, zejména mladých, dorůstajících, překračujících po osmi letech práh gymnasia a vstupujících do života v létě a na podzim roku 1939. Nebylo málo velkých i malých příkoří a křivd, jež začaly doléhat na českého člověka od onoho pošmourného 15. března 1939, kdy byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava.
Zdeněk Koňák se snaží svým románem odpovědět na otázku, jak tento brutální, stále sílící vnější tlak působil na mladou generaci, jak na něj reagovala, jak se myšlenkově formovala, když náhle to, k čemu byla léta vychovávána, leželo v troskách. Zvolil si k tomu průmětnu malého českého města, v jehož gymnasiu devatenáctiletí chlapci a děvčata skládají zkoušku dospělosti před školskou zkušební komisí a mnozí z nich i zkoušku zralosti občanské, když podle svých skromných možností vyjadřují nespokojenost s pořádky, které jsou zaváděny v tzv. protektorátu. Tyto pramínky odporu, počínající ve studentské recesi, v rozesílání dopisů, které nabádají adresáty, aby neztrácely víru, v psaní a vylepování letáků, se slévají v pražských ulicích v mohutný proud demonstrujících studentů na konci října 1939...
Kniha Zdeňka Koňáka však neznamená jen tematické obohacení naší prózy, beletristické zmapování bílého místa, obraz doby, která byla předehrou k vlastnímu zápasu českého lidu proti okupantů a jejich pomahačům. V románu Nebyl čas na smutek slyšíme v nových zvukových škálách onen chvějivý stříbrný vítr citového probouzení mladých lidí, prvních křehkých vztahů, studentských lásek, jejich okouzlení a zklamání. Jsou zasazeny do pastelově viděného prostředí města a kraje Antonína Sovy a napsány se smyslem pro básnivost prozaického slova.Nepatetičtí, lidsky stateční dospívající i dospělí hrdinové románu patří k těm, s nimiž se čtenář knihy nerad loučí.