Zmizení

Minulost má schopnost přetrvat v naších vzpomínkách, které si chraníme dlouhá léta, ba někdy i celý život, abychom se s jejich pomocí orientovali i v součastnosti.
Vydejme se na cestu prostorem a časem spolu s Jurijem Trifonovem, pro něhož se vlastní vzpomínky jako hloubkové sondy do moralního klimatu doby staly pramenem jeho literární tvorby.
Tři žanrové odlišné úvahy - soubor cestopisných črt, torzo nedokončeného románu a kronikářské studie o osudech generace otců - sestupují hloub a hloub po ose paměti, od doby nedavno minulé přes válečná léta k tíživé době vnitrospolečenských otřesů 30. let a jěště dál až ke kořenům, k osudům lidí, ktří stáli u zrodu nové splečnosti. Jestliže v črtách Převrácený dům hledá autor střízlivý pohled na svůj domov prostřednictvím zážitků z cest, v románu Zmizení se snaží pochopit události druhé poloviny 30. let, jak je svýma téměř dětskýma očima vnímal na začátku války šestnáctiletý chlapec.
Klíč k pochopení některých letmo načrtnutých motivů a postav románu najdeme v zavěrečné dokumentární próze Záře ohně, v niž Trifonov rekonstruuje dramatické osudy i vnitřní profil svého otce, účastníka tří revolucí, a jeho spolubojovníků.
Horečné hledání nepřikrášlené pravdy a etnických hodnot v porevoluční i současné době má u Trifonova jediný cíl: vyburcovat historické a moralní vědomí svých vrstevníků a nastavit zrcadlo různým projevům mravní okoralosti, kariérismu a lhostejnosti.