V náručí mužů

Reflexe o mužích hrdinčina života jako ústřední linie, k níž se vše váže a z níž vše vychází.

Autorka se výslovně odříká jakékoli autenticity vzpomínek a zážitků své hrdinky, ale přesto – neustálé přecházení od „ich formy“ k třetí osobě jí umožňuje oscilovat mezi osobní výpovědí a odosobněnou reflexí. Autorčina hrdinka Camille tak vzpomíná na všechny muže svého života, od otce a dědečka přes první a další lásky, manžela, milence i muže, kteří ji pouze okouzlili a zmizeli, protože muži a vztahy s nimi jsou to jediné, co pokládá za opravdu důležité. Některé jsou zraňující a v jejím životě zanechaly nesmazatelnou stopu, jiné prchavé, jakoby snové, ale ne méně důležité. Postavení muže a ženy ve vztahu bere jako součást lásky, nepropadá sebelítosti ani feministické bojovnosti. Vyrovnaná samozřejmost, s níž autorka/hrdinka k mužům přistupuje, jí umožňuje je opravdu milovat i s jejich chybami a v jejich odlišnosti.