Čtyři západy slunce

Finský spisovatel Mika Waltari dosáhl širokého mezinárodního ohlasu a přízně čtenářů zejména svým velkým historickým románem Egypťan Sinuhet, který zaujímá v jeho rozsáhlém literárním díle vskutku dominantní postavení. Není divu, že sám autor pociťoval naléhavou potřebu svěřit se o okolnostech a vlastním vnitřním rozpoložení, které provázely vznik a průběh práce na tomto jeho stěžejním románu. Proto napsal tento příběh, transponovaný do polohy filosofického podobenství, v němž všední skutečnost každodenního žití se nerozpojitelně prolíná s imaginací niterného dobrodružství a s hlubokým smyslem symbolických vyjádření citových vzruchů, blouznivých výprav do světa snu a fantazie i rezignovaných návratů k rozumové a věcné próze žití. Je to v podstatě jediný básnický obraz děje, který se odehrává jaksi skrytě a utajeně před ostatními a doslova pod povrchem civilní obyčejnosti svého hlavního hrdiny. Autor se připodobňuje k výrobci hřebíků, jenž po několika letech úspěšného působení náhle zanechal tohoto úctyhodného a užitečného řemesla, aby se zabýval něčím daleko mu milejším. Co prožil se svým náhle nepokojným srdcem, se svými Egypťany a se svou vzpourou proti šedé jednotvárnosti a nudě své jinak neproblematické a zcela praktické existence, je námětem této líbezné i duchaplné a v každém směru poetické knihy.