Bezejmenný hrob

Deset povídek, k nimž je připojena titulní novela, přináší průřez Onettiho drobnějšími prozaickými útvary. Autor je prozaikem vyhraněným, osobitým a vyzrálým, od svýv počátků vytváří zvláštní fiktivní svět s přesnou topografií, přejímá z jednoho díla do druhého některé postavy, aby v něm metaforicky předvedl všeobecný lidský úděl. Je typickým prozaikem města, a to velké městské aglomerace, charakteristické pro jihoamerický kontinent.
Vyniká uměním vyprávět příběh z více perspektiv, osvětlit jedinečný lidský osud z mnoha úhlů a tím jej provždy vtesat do naší paměti. Jeho postavy jsou nejčastěji snílkové, zaskočenní svým prostředím; častý je pro něj motiv mládí a hledajícího dospívání. Rád si volí postavy výjimečné - liliputánskou tanečnici, žebračku, slepou dívku, boxéra, který má kariéru už za sebou ...