žáner:
autor:
vydavateľstvo:
ilustroval:
rok vydania:
1950
jazyk:
poľský
počet strán:
114
väzba:
Pevná
prebal:
nemá
stav:
mierne opotrebovaný a flakatý obal, menšie flaky na niektorých listoch
kusov na sklade:
0
Ľutujeme, položka už nie je skladom.
Měrćin Nowak se narodil jako Martin Sodan (po otci Neumann) jako nemanželské dítě Lužické Srbky Ernestiny Sodanec a jejího otčíma, chudého německého dělníka Wilhelma Emila Neumanna[1] Do školy chodil ve Worcynu, kde již začal projevovat svůj výtvarný talent. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků v jeho rodině studoval umění v dálkovém kurzu, později nastoupil na uměleckou grafickou školu do Lipska. V roce 1920 měl ve Zhořelci svou první výstavu. Od roku 1921 studoval na akademii v Drážďanech. Během svých studií absolvoval i studijní pobyt na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem Maxe Švabinského. Posléze studoval ještě ve Varšavě.
Roku 1923 se začal hlásit k lužickosrbské národnosti.[2] Změnil své německé jméno Martin Nemumann na Měrćin Nowak (později k němu připojil přídomek Njechorński podle jména svého rodiště), aktivně se účastnil činnosti Lužickosrbského Sokola, naučil se dokonale obě varianty lužické srbštiny a v době mezi světovými válkami působil jako novinář píšící ve prospěch nejmenšího slovanského národa (například obhajoval možnost vystupování u soudu v srbštině). Byl vedoucím redaktorem časopisů Sokołske listy a Serbski student, psal články pro pro Serbske Nowiny[3] a také pracoval v polském menšinovém časopise jako ilustrátor.
V době 2. světové války působil jako voják německého Wehrmachtu, na konci války skončil v americkém zajetí. Po válce působil ve vedení organizace Domowina, vydíval překaldy ze slovanských literatur (Gorkij, Gogol, Karel Čapek) a začal v NDR tvořit ilustrace s takzvanou budovatelskou tematikou, které však zároveň vyjadřovaly i tématiku národnostní. Působil také jako předseda Kruhu lužickosbrských výtvarných umělců.
V jeho literární i malířské tvorbě dominují folkloristická témata, obrazy z lužickosrbských dějin, bájí či lidových písní (jeho malířským vzorem byl Mikoláš Aleš).[4] Na folklór navazuje i ve své původní prozaické tvorbě. Jako výtvarník je spjat hlavně s tisíci perokresbami, ale vytvořil také několik dřevorytů či rozměrných maleb.
Zdroj životopisu: wikipedi