Sto ohňů

Povídky, časově položené do doby po skončení 2. svět. války, ukazují, jaké změny v myšlení lidí a v jejich morálce přináší budování socialismu u nás, a jak komunistické učení povzbuzuje a sbližuje pokrokové lidi v zemích kapitalismu. V příbězích, psaných místy velmi humorně, vystihuje autor, jakými mukami procházela otcovská autorita cikána, kterého jeho synek předčil ve školním prospěchu a kterému vyspělejší soudruzi pomohli k rozhodnutí stát se stejně svědomitým ve škole jako na pracovišti; jak prvním člověkem, který negramotnou moravskou stařenku naučil číst a psát, byl sovětský voják: jak sovětští mistři vysokých sklizní dovedou ve chvílích oddechu snít o tom, jak si svůj kolchoz vyzdobí uměleckými díly: jaký rozruch způsobil v konservativním německém městečku sovětský voják, který pokřtil novorozeně vodou z Volhy; jak němečtí pionýři zorganisovali pomoc obětem nacismu, kterým vláda záp. Německa zastavila pense, a jak kubánský dělník Cienfuegos (Sto ohňů), přesto, že při mírové manifestaci ve srážce s Trumanovými agenty ztratil zrak, mohl si zásluhou sovětských přátel na berlínském festivalu uvědomit sílu mezinárodního boje za mír.